Výběr z dochovaných liturgických textů z Čapkem vedených Květinových slavností
Symbol lásky, Květinová 24. 6. 1923
„Jako symbol a svátost bylo zvoleno to nejněžnější a nejpřístupnější, to nejkrásnější, co příroda nám dává: květinky. Každý z nás je symbolizovaný v květince. Každá květinka je svá, je božská. Je suverénní, každá, i ta nejnepatrnější. Vyjadřuje tudíž i náš božský původ a naše zvláštní poslání.
Všechna náboženství mají symboly, a čím vyšší kultura, tím jemnější symbol (zevní znamení vnitřní přítomnosti).“
Symbol lásky, Květinová 24. 6. 1923
„Spojené květiny v kytici symbolizují bratrství, naši sounáležitost. Způsob, jakým jsme je přinesli, symbolizuje dobrovolnost a svobodu; svobodné bratrství. Vše, co v něm konáme, je naprosto dobrovolné, k dobrému nelze nutit. Při odchodu si zas každý vezme květinku bez vybírání, na znamení, že si nevybírá, koho chce uznat bratrem; kdo je člověk a chce být dobrým člověkem, toho vítá.“
Symbol lásky, Květinová 24. 6. 1923
Modlitba:
U vědomí svého božského původu a své jedinečnosti, nezničitelnosti povznášíme svoji mysl nad vše prchavé, nad smutky, starosti, zklamání, nemoci a smrt.
U vědomí své příbuznosti s nejvyšším zdrojem Pravdy, Lásky a dobra sobě znovu slibujeme, že vynaložíme veškeré mravní úsilí, abychom dosáhli v tomto životě nejvyššího stupně dokonalosti, jakého je jen možné nám dosíci.
U vědomí svého společného původu a své zodpovědnosti před pánem věčnosti a otcem z ducha zrozených ještě více než dosud se vynasnažíme, aby naše příbuznost se projevovala upřímným a rostoucím bratrstvím, tak abychom druh druha ochotně a mile přijímali bez ohledu na všechny zevní přehrady, které lidi odcizují.
Meditace nad květinami:
Květiny buďte posvěcené láskou všech, kteří vás přinesli. Buďte posvěceny touhou všech, kteří vás v duchu k srdci tisknou jako symbol své duchovní cesty a suverenity, buďte posvěceny naším upřímným předsevzetím pěstovat bratrskou a sesterskou lásku s opravdovostí a upřímností.
Nedělní škola, červen 1923
Čapkovo přiblížení symbolu květiny v květinové slavnosti pro děti:
„Člověk se podobá květince: tolik tajemného, tolik podobností a tolik růzností, každá je jiná. Ale člověk to má lepší, může se změnit. Květinka zůstává touž. Fialka se nestane růží.“
Květinová 14. 6. 1925
„Jak daleko je květinka od hvězd, a přece je spojena s celým vesmírem, bez vlivu hvězd by tu nebyla. Nejosamělejší člověk je bratrem milionů a je udržován vlivy celého kosmu. Všechno je příliš jedno s druhým spjato, než aby mohl být člověk úplně sám a opuštěn.“
Květinová 1926
Člověk není Bohem, ani sám sobě […], člověk je na této zemi nejvyšší nám známý viditelný projev Boha. […] Každý člověk, i ten nejhorší, má v sobě část Věčného a nekonečného dobra, vesmírné lásky – a kdyby lidé před narozením dítka, při jeho výchově, při jednání s lidmi milovali vždy to božské v člověku, […] bylo by více dobrých lidí.
Člověk má jen tolik vnitřní hodnoty, jak mnoho svým vlastním úsilím vyspěl, tak i bratrství není nic daného, k čemu stačí jen přistoupit a říkat si bratře, sestro, k bratrství je také potřeba vyrůst. Neptáme se, čím kdo už je, ale oč usiluje – aby rostla naděje pro všechny.“
Květinová 19. 6. 1927
Modlitba:
Bože náš, kterýž jsi naším Otcem, naší matkou, naším bratrem a životem života našeho. V pokoře a s vděčností si uvědomujeme, že vše, co v sobě chováme nejvzácnějšího, je obětí tvou, v které nám sebe dáváš, abychom svoji, od tebe rozdílnou osobnost si vytvářeli, která ale nese tvoji božskou pečeť a všechny možnosti nekonečného růstu a vývoje. […]
Slibujeme, že se vynasnažíme žít tak, aby to bylo důstojné tvé přítomnosti v nás a vůkol nás a tvé ochoty nechat nás nabírati z Tvé plnosti silné doušky velkého života. […]
A vy květiny, vy svědkové našich ideálů o bratrství a důstojnosti člověka, buďte posvěceny božským dechem lásky a každá z vás vydej svědectví o lásce bratrské a nes dobrou zvěst o pravé důstojnosti, suverenitě a posvátnosti osoby každého, kdo procitl k tvůrčímu životu a stal se dělníkem Nejvyššího.
Květinová, 1. 6. 1930
Meditace nad květinami:
Co jsme přijali od Boha – a co chceme dát?
Co z půdy, od vlasti – a co jí dát?
Co jsme přijali z bratrství – a co mu dát?
Symbol všech květin – a co si jím připomínat?
Jedinečnost, zodpovědnost, bratrství, umění snášet různost, odpouštět.
Benedikce:
Svatá je tako chvíle. Učinili jsme zastávku na cestě do Věčnosti. Všechny dobré vzněty, které jsme v tomto shromáždění zažili, kéž nás provázejí. Půjdeme s Bohem v srdci a s úsměvem na tváři. Každá květinka, kterou oči zahlédnou, ať nám zvěstuje cenu vlastního života a bratrství.
Květinová 1932
„Symbol, aby symbolizoval, musí odpovídat smýšlení. […] Hledejme krásu v rozmanitosti a jednotu ve společném úsilí. Nás spojuje, co je lidsky krásné. Bratrství člověka je v tom, čím dobrovolně přispívá. Co jako svobodný člověk přináší, v čem se zrcadlí jeho osobnost se. […] Každý se hlásí do našeho společenství dobrovolně, každý přináší oběti, které si sám a dobrovolně v srdci uložil, každý přijímá práci a zodpovědnost, kterou dobrovolně na sebe vzal. […] Je možné spojit svobodu s bratrstvím. K tomu tyto Květinové slavnosti nechť jsou zvláštním povzbuzením. Předně, jako i ta nejnepatrnější květinka je svá, svérázná, je originál, je jedinečná, je božsky krásná, a vyjadřuje samostatnost, suverenitu, božský původ jednoho každého, kdo si ji zvolil. Tak i my nebuďme napodobiteli, a vystupňujme vše, co v sobě poznáváme vznešeného a krásného, ať to má převahu a vládu v nás. Ale přitom nepředepisujme tomu druhému, jakým má být.“
Květinová 3. 6. 1934
Benedikce:
Svatá je tato chvíle. Učinili jsme zastávku na cestě do věčnosti. Všechny dobré vzněty, které jsme v tomto shromáždění zažili, nechť nás provázejí. Půjdeme s Bohem v srdci a s úsměvem na tváři. Každá květinka, kterou oči zahlédnou, ať nám zvěstuje cenu vlastního života a lásky bratrské.
Náš symbol, Květinová 16. 6. 1935
„Náboženští lidé měli od jakživa své symboly a podle toho, co ve svém náboženství nejvíc zdůrazňovali, jakého Boha a jaký poměr k Bohu si představovali za správný, takové byly jejich symboly: […] My při veškeré úctě, kterou chováme k symbolům jiných náboženství, jsme volili symbol slunce a slunečnice, totiž květiny, která nejvíc slunce vyjadřuje, a potom květiny vůbec. – A našim zvláštním, slavnostním vyjádřením významu tohoto symbolu je květinová slavnost.“
Význam symbolů, Květinová 1938
Meditace nad květinami:
Vy květiny buďte požehnány láskou a touhou všech, kteří Vás přinesli a v duchu k srdci tiskli jako symbol své duchovní svobody a suverenity. Buďte posvěceny naším posvátným předsevzetím, že chceme pěstovat lásku, že chceme mít mezi sebou dobrou vůli a sobě navzájem pomáhat k plnějšímu a radostnějšímu životu. Jste božími posly a zástupci boží přírody a všech květin, abyste nám skrze každou květinu, kterou kdykoli potkáme, svědčily o lásce a radosti, svobodě a snášenlivosti, o důvěře a naději a oddanosti k poznané pravdě a odolnosti při jakýchkoli bouřích života. Vzpomínáme na všechny bratry a sestry, ať se kdekoli nacházejí a vysíláme k nim záchvěvy bratrské lásky a účastenství na vlně boží věčnosti.
Význam symbolů, Květinová 1938
Benedikce:
Od květin a všeho časového povznášíme svoji mysl k Nejvyššímu s vděčností za všechny podněty dobra, za Jeho lásku, která k nám promlouvá z lidských očí a srdcí, za naději velkého a věčného života v nekonečném vývoji a postupu od světla k světlu a ze života do života. Spojujeme své tužby se všemi, kteří si přejí, aby přestalo uctívání symbolů násilí a vraždy a všude a všemi byly myslí i činem uctívány symboly lásky a lidskosti, aby boží království zavládlo na zemi. Tak se staň!
Květinová 16. 6. 1940
„Květina potřebuje slunce: aby rozkvetla a voněla, slunce jako symbol lásky. A tak je to i s lidskou duší, potřebuje vodu, rosu shůry – symbol poznávání a přijímání duchovních pravd. Potřebuje živnou půdu, do níž by zapustila kořínky, vnitřní život. (Pro nás to znamená dbát o svůj skrytý duchovní život). Květina je symbol radosti, něhy i vyšší kultury (estetiky). A ze všeho nejvíc bych zdůraznil, že květiny jsou také symbolem víry a naděje. Víry v životní sílu přírody a naděje, jak ty polní květinky, které se v zimě zdály úplně zničené, na jaře kvetou zas a znovu, svěží a krásné. A tak je to i s námi. Nebojíme se smrti, neleká nás umírání, neboť víme, že je tu něco mnohem silnějšího a životnějšího, že je tu základ, ze kterého přes mnoho smrtí a mnoho zimních období může znovu vykvést projev života mnohem krásnější než kdykoliv předtím.“