Výběr z dochovaných liturgických textů z Čapkem vedených Květinových slavností
Symbol lásky, Květinová 24. 6. 1923
„Jako symbol a svátost bylo zvoleno to nejněžnější a nejpřístupnější, to nejkrásnější, co příroda nám dává: květinky. Každý z nás je symbolizovaný v květince. Každá květinka je svá, je božská. Je suverénní, každá, i ta nejnepatrnější. Vyjadřuje tudíž i náš božský původ a naše zvláštní poslání.
Všechna náboženství mají symboly, a čím vyšší kultura, tím jemnější symbol (zevní znamení vnitřní přítomnosti).“
Symbol lásky, Květinová 24. 6. 1923
„Spojené květiny v kytici symbolizují bratrství, naši sounáležitost. Způsob, jakým jsme je přinesli, symbolizuje dobrovolnost a svobodu; svobodné bratrství. Vše, co v něm konáme, je naprosto dobrovolné, k dobrému nelze nutit. Při odchodu si zas každý vezme květinku bez vybírání, na znamení, že si nevybírá, koho chce uznat bratrem; kdo je člověk a chce být dobrým člověkem, toho vítá.“
Symbol lásky, Květinová 24. 6. 1923
Modlitba:
U vědomí svého božského původu a své jedinečnosti, nezničitelnosti povznášíme svoji mysl nad vše prchavé, nad smutky, starosti, zklamání, nemoci a smrt.
U vědomí své příbuznosti s nejvyšším zdrojem Pravdy, Lásky a dobra sobě znovu slibujeme, že vynaložíme veškeré mravní úsilí, abychom dosáhli v tomto životě nejvyššího stupně dokonalosti, jakého je jen možné nám dosíci.
U vědomí svého společného původu a své zodpovědnosti před pánem věčnosti a otcem z ducha zrozených ještě více než dosud se vynasnažíme, aby naše příbuznost se projevovala upřímným a rostoucím bratrstvím, tak abychom druh druha ochotně a mile přijímali bez ohledu na všechny zevní přehrady, které lidi odcizují.
Meditace nad květinami:
Květiny buďte posvěcené láskou všech, kteří vás přinesli. Buďte posvěceny touhou všech, kteří vás v duchu k srdci tisknou jako symbol své duchovní cesty a suverenity, buďte posvěceny naším upřímným předsevzetím pěstovat bratrskou a sesterskou lásku s opravdovostí a upřímností.
Nedělní škola, červen 1923
Čapkovo přiblížení symbolu květiny v květinové slavnosti pro děti:
„Člověk se podobá květince: tolik tajemného, tolik podobností a tolik růzností, každá je jiná. Ale člověk to má lepší, může se změnit. Květinka zůstává touž. Fialka se nestane růží.“
Meditace nad květinami, červen 1924
Ve jménu Prozřetelnosti, která do jádra ukládá budoucnost mohutného stromu, a do srdcí vkládá budoucnost sbratřeného lidstva, ve jménu toho Nejvyššího, co námi hýbe, co matku činí matkou, bratra bratrem a sestru sestrou; ve jménu Mistrů a Vůdců božských, kteří vlastních životů nasazovali, jen aby uspíšili příchod říše lidskosti; pro dobro vlastní a prospěch svého národa obnovme své předsevzetí, že si chceme být upřímnými bratry a sestrami bez ohledu na jakékoliv přehrady, jež odcizují člověka člověku.
V tom svatém předsevzetí síliž nás vědomí, že jsme jedna boží rodina, že jeden duch, duch Lásky nás spojuje a jedna snaha po dokonalejším a radostnějším životě nás vede. Tak se staň.
Květinová 14. 6. 1925
„Jak daleko je květinka od hvězd, a přece je spojena s celým vesmírem, bez vlivu hvězd by tu nebyla. Nejosamělejší člověk je bratrem milionů a je udržován vlivy celého kosmu. Všechno je příliš jedno s druhým spjato, než aby mohl být člověk úplně sám a opuštěn.“
Květinová 1926
Člověk není Bohem, ani sám sobě […], člověk je na této zemi nejvyšší nám známý viditelný projev Boha. […] Každý člověk, i ten nejhorší, má v sobě část Věčného a nekonečného dobra, vesmírné lásky – a kdyby lidé před narozením dítka, při jeho výchově, při jednání s lidmi milovali vždy to božské v člověku, […] bylo by více dobrých lidí.
Člověk má jen tolik vnitřní hodnoty, jak mnoho svým vlastním úsilím vyspěl, tak i bratrství není nic daného, k čemu stačí jen přistoupit a říkat si bratře, sestro, k bratrství je také potřeba vyrůst. Neptáme se, čím kdo už je, ale oč usiluje – aby rostla naděje pro všechny.“
Květinová 19. 6. 1927
Modlitba:
Bože náš, kterýž jsi naším Otcem, naší matkou, naším bratrem a životem života našeho. V pokoře a s vděčností si uvědomujeme, že vše, co v sobě chováme nejvzácnějšího, je obětí tvou, v které nám sebe dáváš, abychom svoji, od tebe rozdílnou osobnost si vytvářeli, která ale nese tvoji božskou pečeť a všechny možnosti nekonečného růstu a vývoje. […]
Slibujeme, že se vynasnažíme žít tak, aby to bylo důstojné tvé přítomnosti v nás a vůkol nás a tvé ochoty nechat nás nabírati z Tvé plnosti silné doušky velkého života. […]
A vy květiny, vy svědkové našich ideálů o bratrství a důstojnosti člověka, buďte posvěceny božským dechem lásky a každá z vás vydej svědectví o lásce bratrské a nes dobrou zvěst o pravé důstojnosti, suverenitě a posvátnosti osoby každého, kdo procitl k tvůrčímu životu a stal se dělníkem Nejvyššího.
Květinová, 1. 6. 1930
Meditace nad květinami:
Co jsme přijali od Boha – a co chceme dát?
Co z půdy, od vlasti – a co jí dát?
Co jsme přijali z bratrství – a co mu dát?
Symbol všech květin – a co si jím připomínat?
Jedinečnost, zodpovědnost, bratrství, umění snášet různost, odpouštět.
Benedikce:
Svatá je tako chvíle. Učinili jsme zastávku na cestě do Věčnosti. Všechny dobré vzněty, které jsme v tomto shromáždění zažili, kéž nás provázejí. Půjdeme s Bohem v srdci a s úsměvem na tváři. Každá květinka, kterou oči zahlédnou, ať nám zvěstuje cenu vlastního života a bratrství.
Květinová 1932
„Symbol, aby symbolizoval, musí odpovídat smýšlení. […] Hledejme krásu v rozmanitosti a jednotu ve společném úsilí. Nás spojuje, co je lidsky krásné. Bratrství člověka je v tom, čím dobrovolně přispívá. Co jako svobodný člověk přináší, v čem se zrcadlí jeho osobnost se. […] Každý se hlásí do našeho společenství dobrovolně, každý přináší oběti, které si sám a dobrovolně v srdci uložil, každý přijímá práci a zodpovědnost, kterou dobrovolně na sebe vzal. […] Je možné spojit svobodu s bratrstvím. K tomu tyto Květinové slavnosti nechť jsou zvláštním povzbuzením. Předně, jako i ta nejnepatrnější květinka je svá, svérázná, je originál, je jedinečná, je božsky krásná, a vyjadřuje samostatnost, suverenitu, božský původ jednoho každého, kdo si ji zvolil. Tak i my nebuďme napodobiteli, a vystupňujme vše, co v sobě poznáváme vznešeného a krásného, ať to má převahu a vládu v nás. Ale přitom nepředepisujme tomu druhému, jakým má být.“
Květinová 3. 6. 1934
Benedikce:
Svatá je tato chvíle. Učinili jsme zastávku na cestě do věčnosti. Všechny dobré vzněty, které jsme v tomto shromáždění zažili, nechť nás provázejí. Půjdeme s Bohem v srdci a s úsměvem na tváři. Každá květinka, kterou oči zahlédnou, ať nám zvěstuje cenu vlastního života a lásky bratrské.
Náš symbol, Květinová 16. 6. 1935
„Náboženští lidé měli od jakživa své symboly a podle toho, co ve svém náboženství nejvíc zdůrazňovali, jakého Boha a jaký poměr k Bohu si představovali za správný, takové byly jejich symboly: […] My při veškeré úctě, kterou chováme k symbolům jiných náboženství, jsme volili symbol slunce a slunečnice, totiž květiny, která nejvíc slunce vyjadřuje, a potom květiny vůbec. – A našim zvláštním, slavnostním vyjádřením významu tohoto symbolu je květinová slavnost.“
Význam symbolů, Květinová 1938
Meditace nad květinami:
Vy květiny buďte požehnány láskou a touhou všech, kteří Vás přinesli a v duchu k srdci tiskli jako symbol své duchovní svobody a suverenity. Buďte posvěceny naším posvátným předsevzetím, že chceme pěstovat lásku, že chceme mít mezi sebou dobrou vůli a sobě navzájem pomáhat k plnějšímu a radostnějšímu životu. Jste božími posly a zástupci boží přírody a všech květin, abyste nám skrze každou květinu, kterou kdykoli potkáme, svědčily o lásce a radosti, svobodě a snášenlivosti, o důvěře a naději a oddanosti k poznané pravdě a odolnosti při jakýchkoli bouřích života. Vzpomínáme na všechny bratry a sestry, ať se kdekoli nacházejí a vysíláme k nim záchvěvy bratrské lásky a účastenství na vlně boží věčnosti.
Význam symbolů, Květinová 1938
Benedikce:
Od květin a všeho časového povznášíme svoji mysl k Nejvyššímu s vděčností za všechny podněty dobra, za Jeho lásku, která k nám promlouvá z lidských očí a srdcí, za naději velkého a věčného života v nekonečném vývoji a postupu od světla k světlu a ze života do života. Spojujeme své tužby se všemi, kteří si přejí, aby přestalo uctívání symbolů násilí a vraždy a všude a všemi byly myslí i činem uctívány symboly lásky a lidskosti, aby boží království zavládlo na zemi. Tak se staň!
Květinová 16. 6. 1940
„Květina potřebuje slunce: aby rozkvetla a voněla, slunce jako symbol lásky. A tak je to i s lidskou duší, potřebuje vodu, rosu shůry – symbol poznávání a přijímání duchovních pravd. Potřebuje živnou půdu, do níž by zapustila kořínky, vnitřní život. (Pro nás to znamená dbát o svůj skrytý duchovní život). Květina je symbol radosti, něhy i vyšší kultury (estetiky). A ze všeho nejvíc bych zdůraznil, že květiny jsou také symbolem víry a naděje. Víry v životní sílu přírody a naděje, jak ty polní květinky, které se v zimě zdály úplně zničené, na jaře kvetou zas a znovu, svěží a krásné. A tak je to i s námi. Nebojíme se smrti, neleká nás umírání, neboť víme, že je tu něco mnohem silnějšího a životnějšího, že je tu základ, ze kterého přes mnoho smrtí a mnoho zimních období může znovu vykvést projev života mnohem krásnější než kdykoliv předtím.“